Jdi na obsah Jdi na menu
 


LASEROVÉ TISKÁRNY

Laserové tiskárny jsou velmi rychlé, dosahují vysokých rozlišení a přesnosti tisku, jsou tiché a zpravidla disponují vyspělými tiskovými jazyky s podporou technologií typu RET. Levnější jsou jednostranné (simplex), dražší oboustranné (duplex). Mechanismus pro oboustranný tisk je obvykle velmi složitý, náročný na přesnost a zpomaluje tisk. Zpravidla jsou černobílé, barevná laserová technologie je prozatím velmi nákladná.

 

Rychlost laserových tiskáren se může pohybovat od 4 stran za minutu (nejlevnější osobní tiskárny), 8 až 12 ppm (kancelářské) až do 50 ppm pro velké síťové tiskárny (síťová tiskárna v sobě obsahuje tiskový server a lze ji zapojit do sítě přímo a nikoliv přes další server). Nejrychlejší tiskárny na samostatné listy papíru dosahují rychlosti až 135 ppm, na nekonečný papír až 200 ppm.

 

Co se týče rozlišení, tak standardem je rozlišení 300 nebo 600 dpi, u tiskáren IBM je standardní 240 dpi, lze však dosáhnout až rozlišení 1200x600 dpi. Pro zvýšení rozlišení se používá technologie RET. Některé tiskárny používají techniku interpolace, kdy se kvůli vyšší rychlosti pracuje s rozlišením 300 dpi a to se zdvojnásobí těsně před tiskem na 600 dpi.

 

Používají se dva základní typy tiskových jazyků: Jazyky popisující stránku (PDL) a Escape code jazyky. PDL jsou vhodné pro kvalitní zpracování dokumentů, jsou vyspělejší a mnohem komplexnější. Umožňují lepší formátování, obsahují programy pro grafický návrh, balíky pro typografii, tabulky a grafy. Jejich nevýhodou jsou vysoké nároky na hardware, proto jsou tiskárny pracující s těmito jazyky obvykle vybaveny procesorem, velkou pamětí, eventuelně harddiskem. Jazyky založené na escape sekvencích jsou jednodušší, neposkytují tolik možností a mají minimální nároky na hardware. Každý příkaz je předcházen Escape kódem (1B hex.). Pomocí nich lze tisknout text v různých fontech, bitovou grafiku, neobsahují podporu pro složitější tvary (např. křivky nebo šikmý text).

 

Laserové tiskárny používají podobný princip tisku jako kopírky. Zdrojem tištěných informací však není odraz světla od předlohy, ale laserový paprsek. Základem je otáčející se válec (fotoreceptor), který je citlivý na světlo. Má velmi hladký povrch, který může nést elektrický náboj, a který se působením světla vybíjí. Při tisku se válec pomalu otáčí konstantní rychlostí. Nejdříve se rovnoměrně nabije a potom se náboj pomocí laseru vybíjí v místech, kde má být proveden tisk. Paprsek je opticky vychylován pomocí rotujícího polygonálního zrcadla. Potom přijde válec do styku s tonerem, který je nabit stejnou polaritou jako válec. Toner se na fotocitlivý válec přenáší z vyvíjecího válce s magnetickým povrchem, na který je toner přitahován z kazety. Obvykle tvoří kazeta, vyvíjecí válec a fotocitlivý válec jeden celek nazývaný cartridge.

 

Toner je velmi jemný černý nebo barevný prášek (ve starších kopírkách se používal i tekutý toner v kombinaci se speciální vývojkou). Nekovový toner je starší řešení, bývá používán ve spojení s kovovým práškem, který tvoří jeho vývojku. Používá se hlavně u LED tiskáren. Běžnější je kovový (metalický) toner, což je kombinace uhlíku a práškového železa a jiných přísad (plastů). Používá se i v kopírkách a je přenášen na světlocitlivý válec pomocí magnetického vývojového válce. Magnetický (MICR) toner byl vyvinut pro tisk šeků, je drahý, ale používá se v bankovnictví.

 

Po osvícení válce laserem dojde k přichycení toneru na vybitá místa. Na válci se vytvoří již viditelná stránka nebo její část. Nabíjení válce a papíru se provádí pomocí tzv. corotronu, což je drát s vysokým napětím vytvářející silné elektrostatické pole. Jakmile je toner nanesen na válci, provede se jeho přenesení na papír, který je nabit opačně než válec a toner. Toner je tedy přitažen k papíru elektrostatickými silami. Poté je náboj papíru zrušen (s nabitým papírem se těžko manipuluje). Podobně je také vybit náboj válce pomocí vybíjecí lampy (obvykle řada LED diod). Papír dále putuje do zapékací pícky (fuser), což jsou dva horké válce, mezi kterými papír projde a toner se připeče na papír. Současně je fotocitlivý válec očištěn stěracími kartáčky od zbytků toneru. Z toho důvodu po určité době dochází k poškrábání válce, který je třeba vyměnit.

Obrazek



Obrazek


Barevné laserové tiskárny používají barevné tonery (CMYK). Existuje několik principů barevného tisku. Jedním z nich je vícenásobný průchod papíru, kde se při každém průchodu nanáší jedna barva. Při tisku se používá jeden válec a papír přes něj prochází vícekrát. Problémem je možnost rozmazání toneru při průchodu mechanikou. Přesnějším, ale nákladnějším způsobem je použití více válců za sebou. Barevné laserové tiskárny jsou zpravidla užívány a navrhovány jako síťové tiskárny tam, kde se používá pouze barevný tisk. Jsou pomalejší, obvykle 2 až 8 ppm.

 

Protože laserové tiskárny jsou stránkové, tj. tisknou celou stránku najednou, potřebují poměrně velkou paměť. Pro tisk textu obvykle standardně montovaná paměť stačí, pro tisk grafiky je třeba paměť rozšířit. Některé postcriptové tiskárny používají k uchování fontů také SCSI pevný disk.